Jak říct vašemu dítěti, že máte rakovinu…

„Mami, ty jsi měla rakovinu?“

Tak na tuhle otázku se mě zeptal o víkendu můj syn. Zůstala jsem z toho chvíli „paf“ a zaskočená. Mezitím stačil ode mě odejít do pokojíčku. Došlo, mi, že viděl, jak si na internetu upravuji své stránky Vítězím nad rakovinou tlustého střeva“ tak odtud ten dotaz.

Šla jsem za ním, abych mu celou situaci vysvětlila.

„No víš, to bylo tehdy, jak mi operovali to střevo.“

„Hm aha…“

„A co je to ten Lynchův syndrom?“

„No to je syndrom, který to u některých lidí způsobuje.“

„Aha…“

„Pojď, já tito vysvětlím.“

„Ne mami, to je v pohodě.“

Je to ale v pohodě ? Co se mu honí hlavou?

Na co myslí? Má strach?

Největší zradu jsem cítila v tom, že jsme k němu nebyla na začátku úpřimná. Okamžitě jsem na něm poznala, jak se mu v hlavě honí myšlenky, proč jsme mu to tehdy neřekla a nemluvila s ním o tom. Dali je zvyklý, že všechny důležité věci spolu každý večer probíráme před spaním v jeho posteli. Je to taková jeho svěřovací chvilka. A teď se tak nestalo.

Jakou měl informaci?

Když jsme se před rokem a půl dozvěděla, že mám rakovinu tlustého střeva a musím na operaci tak jsem vyrukovala  s historkou, že mám ve střevě bacil, který musí pryč. Navíc jsem věděla, že díky mým žlučníkovým kamínkům půjde při operaci pravděpodobně ven i žlučník a tak jsme to alibisticky hrála na to, že jdu na operaci se žlučníkem.

Navíc to bylo týden před vánocemi a jeho první otázka tehdy byla, zda budu do Štědrého dne doma. To jsem naštěstí splnila.

 

 

 

 

 

 

V průběhu měsíců po operaci, se při různých příležitostech několikrát stalo, že jsem se zapomněla a málem se přeřekla a musela převézt konverzaci rychle na jiné téma. Moc komfortně jsem se v tom sama necítila.

Teprve teď mi dochází, jaká to byla chyba.

Jak to tedy dětem sdělit?

Mluvte s dětmi na rovinu. Když to neuděláte, sami jim tím připravujete situaci, kdy pak budou vnímat, že je to téma nebezpečné, o kterém se nemluví a může to v nich vzbuzovat strachy a obavy. Řekněte jim to v klidu, s pozitivní emocí.
Dítě musí vidět naději. Naději, že rakovina je jako každá další nemoc, která se dá vyléčit. Je třeba mluvit s dítětem o svých pocitech a zodpovědět jeho otázky. Říct mu co bude dál. Najít si na to vhodnou chvíli, kdy budete vy i dítě v pohodové atmosféře a ne ve spěchu. Děti jsou velice citlivé, a i když my – dospělí to někdy těžko chápeme, dokážou kolikrát dané situaci porozumět mnohem lépe než většina z nás.

 

"Jsem nositelkou Lynchova syndromu. Pomáhám lidem s prevencí vzniku rakoviny tlustého střeva. Na základě vlastní zkušenosti učím druhé jak se stravovat, jak se zbavit obav z některých vyšetření, a jak zvítězit nad touto nemocí." Můj příběh si přečtěte tady >>
Komentáře
  1. Jitka napsal:

    Super clanek. A to nejlepsi sdeleni je, ze mamka si kazdy vecer povida pred spanim se svym ditetem. I vetsim. To pak nema tezke sny a strachy… moooc doporucuji.

  2. Děti jsou největší učitelé. Nejtrpělivější, nejlaskavější a nejpravdivější. Úžasný článek, děkuji!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Chcete jednou provždy skoncovat se strachem z kolonoskopie?

    Stáhněte si můj eBook zdarma "10 zaručených tipů pro úspěšné zvládnutí KOLONOSKOPIE".

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Najdete mě na Facebooku: