Jediné místo, kde nemusí dámy čekat frontu na záchodky, je na fotbalovém stadióně

Jediné místo, kde nemusí dámy čekat frontu na záchodky, je na fotbalovém stadióně  🙂

Ono se to lehce řekne, ale když jste po operaci tlustého střeva a máte některé procesy v těle zrychlené, tak je to vážně výhra.

O poločase je u těch pánských řada až za roh. Na dámských není nikdo. Skvělé!

Taky je to místo, kam si zásadně nosím s sebou svačinku. Díky nutnosti dopřávat svým střevům zdravou stravu si nemůžu dát olejnatý bramborák nebo tučnou klobásu.
Vždycky si říkám, co si o mně asi myslí ta paní z ochranky, když mi kontroluje kabelku.

Můj syn se věnuje fotbalu od 5 let. Já jsem byl ta žena činu, které ho šla přihlásit do klubu.

Ale stejně mé zásluhy byly v rodině opomíjeny. Možná je to jeden z důvodů, proč až donedávna jsem vždycky dávala přednost hokeji. Měla jsem ráda rychlost té akce. Mělo to švih, spád. Statní chlapíci na ledu. Občas nějaká ta rvačka. To mě vždy zvedlo ze židle.

Mistrovství světa jsem očekávala radostně. Měla jsem své oblíbené hráče. Samozřejmě ne podle kvality hry. V žebříčku, mé pomyslné hitparádě, byl hlavním ukazatelem vzhled.

Fotbal, ten mi přišel nudný. Má oblíbená průpovídka byla: „Než kluci přeběhnou hřiště zleva doprava, stihnu si uvařit a vypít kávu.“

Dnes se situace otočila o 360 stupňů.  Třikrát někdy i čtyřikrát týdně jsem na fotbale.

Jako doprovod a fanoušek mého syna. 1x za týden fandím jeho týmu na zápase. 1x za 14 dní sedím na tribuně, coby fanoušek týmu MFK Karviná nebo Baník Ostrava. Mám přehled o dění v HET lize.

Kdy se to změnilo? V době roční rekonvalescence po operaci tlustého střeva na mě „zbyla role“ tzv. „Mama Fotbal taxi“. Doprava na tréninky a zpět. Na zápasy. Role kustoda. Vychystávání a vybalování věcí, čištění kopaček, dofukování míčů. A chystání zdravých svačinek. Pro syna i pro sebe a samozřejmě také pro manžela.

Ach ty svačinky…

To byste nevěřili, co někdy na fotbalových turnajích těm dětem dávají. Třeba párek v rohlíku! Manžel říká, že je to „vražda sportovce“. Jak chcete, aby pak dítě běhalo. A co teprve, když jde dítě na zápas a před ním dostane na oběd řízek. To pak přesně na hřišti poznáte, co měl kdo k obědu. Komu se chce a komu nechce běhat. Pořád nechápu, proč pořadatele nenapadne nabízet pro děti ovoce. Asi si myslí, že by to nikdo nekupoval. Na velkém fotbale to je jiná. Tam už asi osvětu neuděláme. Nemusíte ale plout s davem!

Dnes fotbal miluji!

Poznám dokonce už i ofsajd. A to je co říct. Jako fanoušek povzbuzuji a dokonce i nadávám.  Zatím v mantinelech slušnosti. Musím jít přece příkladem. Nosím fanouškovskou šálu na zápasy. Na utkáních ligy si kupuji bulletin. Studuji sestavu. Dokonce volím hráče utkání. Sleduji facebook stránky oblíbených klubů.

Ta radost, když padne gól!

Dnes mám přehled v rámci Ligy mistrů a Evropské ligy. Světe, div se. I já mám dokonce své oblíbené fotbalové hvězdy. Časopis Góól je můj nejmilejší měsíčník. Jsem schopna vyjmenovat aspoň 3 fotbalisty z nejznámějších evropských týmů. Jsem na sebe pyšná.

Můj syn je na mě pyšný. Je šťastný, že jsem máma, co fandí fotbalu. Dokonce mě do toho už občas nechají doma kecat 🙂

Fanděte se mnou!

"Jsem nositelkou Lynchova syndromu. Pomáhám lidem s prevencí vzniku rakoviny tlustého střeva. Na základě vlastní zkušenosti učím druhé jak se stravovat, jak se zbavit obav z některých vyšetření, a jak zvítězit nad touto nemocí." Můj příběh si přečtěte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Chcete jednou provždy skoncovat se strachem z kolonoskopie?

    Stáhněte si můj eBook zdarma "10 zaručených tipů pro úspěšné zvládnutí KOLONOSKOPIE".

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Najdete mě na Facebooku: